.
.
.
.
.
.
..

.
.

Nevrátím se

14. ledna 2012 v 18:29 | Thalia |  Básně
Kráčím tiše cestičkou z mlhy,
na místo plné vzpomínek,
přes pole, potok, hrázku, strhy,
hasne ve mně naděje plamínek.

Světla města v dálce se ztrácí
pohltí mě minulost a strach,
vzpomínky mě do dětských let vrací,
srdce bije před strachem na poplach.

Kdysi plné štěstí a radosti,
teď zarostlé, pusté místo;
dětská léta nahradí starosti,
sem se již nevrátím, to vím najisto.

Naposled slyším šepot stromů,
naposled vnímám větru hlas;
vracím se zpátky, vracím se domů,
sem nikdy nepřijdu zas...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eámanë Eámanë | Web | 15. ledna 2012 v 10:44 | Reagovat

Ten první verš mi připoměl to, jak Nazgůlové v prvním díle honili Hobity :D

2 Marky Marky | 16. ledna 2012 v 20:02 | Reagovat

Nádherná, smutná báseň, ale to už určitě víš :)
Když jsem viděla ten nadpis, nejdřív jsem se lekla, že končíš s webem, ale pak mi došlo, že to nejspíš bude název nějaké básně :D

3 Ilma Ilma | E-mail | Web | 15. května 2012 v 16:55 | Reagovat

K tomu, aby ses tam vracela tě nikdo nutit nemůže. Je na kždém, kam až ho vzpomínky doženou..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama