.
.
.
.
.
.
..

.
.

Hraničářka - kapitola II. Hraničáři

1. února 2012 v 20:25 | Thalia |  Hraničářka
Přemýšlím, jak to udělat, aby to zůstalo v odstavcích, protože je to šíleně nepřehledené :(

Stíny se prodlužovaly, avšak rozkvetlá zahrada byla stále stejně krásná. Pestrobarevní motýli poletovali z květu na květ, pofukoval lehký větřík a přinášel vůni květin z luk. Slunce vrhalo pestře oranžové paprsky a zabarvovalo krajinu do prapodivných obrazců a tvarů. Isabela slyšela zpěv, krásnější a líbeznější než rajskou hudbu, doprovázený harfou. Do vší té nádhery se ozval protivný hlas. Rozléhal se po celé zahradě, duněl jí v uších a přehlušil zpěv, který pomalu odezněl. Místo vůně lučních květů vítr přinesl pach spálenin a štiplavý dým. Na les padl stín a bleskově se blížil. Zahalil krajinu mlhou a tmou. Zahrada zmizela. "Přichází k sobě!" ozval se znovu ten otravný hlas. Isabela otevřela oči. Viděla jen mlhu a tmavou postavu, vedle které se záhy objevila druhá, jak se nad ní sklání. "Isabelo! Slyšíš mě? Isabelo!" tentokrát to byl jiný hlas, starší a hlubší, avšak stejně ustaraný. Někdo ji uchopil za ruku a probudil tak dřímající bolest v rameni. Sykla bolestí. "Isabelo!" Zamrkala. Čekala, že uvidí otcovu tvář, ale díval se na ni někdo jiný. Vlastně se nedalo ani dobře poznat, kdo to je. Měl kápi přes obličej, dlouhý maskovací plášť a toulec se šípy přes rameno. "Díkybohu," hlesl a vstal, čímž zastínil poslední paprsky zapadajícího slunce. "Wyngaale, jak to vypadá?" zavolal někdo. Starší muž opodál seděl na kameni a cpal přikrývky do brašen. Isabela přemýšlela, odkud zná jméno Wyngaal. No jistě, vždyť je to přeci bratr jejího otce, Isabelin strýc! Určitě Rutgera našel a ten mu pověděl o Isabele. "Přes noc se ještě zdržíme, Godriku," odpověděl Wyngaal a opět podřepl k Isabele. "Jak se cítíš?" I přes palčivou bolest v rameni se posadila. "Vy jste bratr mého otce? Kde je?" Wyngaal zavrtěl hlavou. "Je mi to moc líto, Isabelo." "Není přece…," vykřikla s bušícím srdcem. Zatočila se jí hlava a musela se opřít o kmen stromu, aby nespadla. "Padl za své království. Tak by si to přál," hlesl. "Ne!" vyhrkla. Ani se nesnažila bránit slzám, které se jí tlačily do očí. Právě se jí zhroutil celý svět, přišla o domov, o tátu, o všechno. Byla sama, s nejistou budoucností. Úplně sama. "Jak jste mě poznal? Nikdy jste mě přece neviděl," zašeptala nakonec. "Máš na krku řetízek po tvé mamince." Bezmyšlenkovitě pohladila stříbrný řetízek. Bylo to vlastně jediné, co jí zbylo. Řetízek s přívěskem ve tvaru javorového listu, který dostala maminka od svého otce. Z lesů okolo se vynořilo několik dalších mužů ve stejném oblečení, jako měl Wyngaal. Isabela mezi nimi poznala černovlasého chlapce, který se nad ní před chvílí skláněl. "Nico se ti bude věnovat, musím jít," řekl strýc, když zachytil její pohled. Pak vstal a odešel, načež se začal bavit s nějakým dalším mužem. Nico položil dřevo, co měl v náručí, a pomalu se vydal za Isabelou. "Moc mě mrzí, co se ti stalo," začal. Isabela lhostejně přikývla. "Věř, nebo ne, vím, jak se cítíš," dodal. "Jak bys mohl vědět, jak se cítím?" zeptala se naštvaně a zabodla do něj pohled. Nico jí pohled oplatil, až se Isabele zdálo, že se v jeho černých očích utápí a padá do nekonečné propasti. Nadechl se, aby něco řekl, ale pak zase pozvolna vydechl. "Prostě to vím." Noc o sobě začala dávat vědět. Přikryla zem temným hávem, přes který ani hvězdy neprosvítaly. "Proč nerozděláme oheň?" zeptala se najednou Isabela. Začínala jí být zima. Nico vytáhl z brašny tmavý plášť, podal jí ho a usmál se. "Byli bychom se prozradili. Musíme být co možná nejvíce potichu a nedávat o sobě vědět. Nepřátel je příliš mnoho." Isabela se snažila mít oči otevřené, ale únava nakonec zvítězila a ona se oddala spánku. Místo v zelené zahradě však stála na břehu řeky a hleděla na obrovské sousoší gryfů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marky Marky | 1. února 2012 v 21:13 | Reagovat

Originál píšeš ve Wordu a potom to kopíruješ? Nevím, jak by to šlo udělat, svoje "díla" jsem zatím nikde nepublikovala, ale nějak to jít musí..:D

Chudinka Isabela :( Jsem zvědavá, jak bude její život s hraničáři pokračovat :)

2 Thalia Thalia | Web | 1. února 2012 v 21:24 | Reagovat

[1]: Nejde ani o to, že to kopíruji z Wordu, ale blog mi vždycky maže komplet všechny mezery kromě těch mezi slovy, pochopitelně.. ono by zřejmě nepomohlo ani to, kdybych to psala přímo do blogu...

3 Eámanë Eámanë | Web | 2. února 2012 v 18:33 | Reagovat

Mě se to ve wordu taky děje, když například opisuji nějakou báseň, tak tam ty mezery musím dělat na dvakrát ...
Jinak jsem zvědavá na další kapitolu :)

4 Casion Casion | Web | 3. února 2012 v 13:10 | Reagovat

je to hodne zaujímavá kapitola i keď nepoznám celý príbeh :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama