.
.
.
.
.
.
..

.
.

Padám

25. března 2012 v 19:11 | Thalia |  Básně
Skáču po hlavě do neznáma
asi doufám, že na nohy dopadnu
nebo mě čeká jen hluboká jáma
teď už stěží strmý pád ovládnu.

Na tisíc kroků od pevné země
a přece jsem klidná a nebojím se
je to naděje kdesi hluboko ve mně
sklání se nade mnou, šeptá mi němě.

Neobejdu se však beze strachu
krok do prázdna odvahu mi vzal
podobám se snad letícímu prachu
a usedám na štíty šedavých skal.

Není tu nikdo, kdo by mě zachytil
padám do hlubin zapomnění
měsíční svit se naposled zatřpytil
padám do hlubin, kde život není.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eámanë Eámanë | Web | 26. března 2012 v 18:44 | Reagovat

Hezká, hlavně ta poslední sloka :)

2 Marky Marky | 26. března 2012 v 19:34 | Reagovat

Krásná báseň :) Připomíná mi to hned dvě další- Máj, tu část, kdy skočila Jarmila a Maryčku Magdónovou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama